Maminka z ulice se zvládla postarat o svého syna
Mladá žena žila v podstatě na ulici, když zjistila, že je těhotná. Po porodu byl její syn umístěn v dětském centru a matce orgán sociálně-právní ochrany doporučil spolupráci s naší organizací. Matku jsme podpořili v jednání s dětským centrem, doprovodili na matriku, kde jsme vyzvedli rodný list. Zajistili výbavičku pro miminko ve spolupráci s městskou charitou. Matce se povedlo během měsíce převzít dítě zpět do její péče, žili společně v azylovém domě. Následně jsme ji podporovali v rodičovských kompetencích směřujících k péči o dítě. Matka se synem trávila každou chvíli a projevovala o jeho rozvoj velký zájem, zajistila mu zdravotní péči, stravu i bezpečí. Matka postupně získala jistotu, péči o syna zvládala a naše spolupráce tak byla po devíti měsících ukončena.

Rodina může fungovat i po rozvodu rodičů
Jeden hezký příběh ukazuje, že i po rozvodu a s psychiatrickou zátěží u dítěte se dokážou rodiče ve svém přístupu sjednotit a fungovat svorně v zájmu dětí. Rodinu do rodinné terapie doporučil psychiatr pro psychiatrickou diagnózu u jednoho z dětí. Rodiče jsou rozvedení již delší dobu. Přišli milí, mladí rodiče společně se dvěma syny. Bylo patrné, že nemají problém spolu otevřeně komunikovat o tom, co je trápí, a dbají na to, co je dobré pro jejich společné děti. Rodiče měli zájem zlepšit vzájemné výchovné působení na děti, aby se dokázali sjednotit, a dali tak synům jistotu, i když je rodina rozdělená a děti žijí ve střídavé výchově po týdnu. K tomu měli oba rodiče již nové vztahy, matka dokonce nové společné dítě z dalšího manželství a otec dlouhodobé soužití s partnerkou s dalšími dvěma dětmi. Chlapci tedy žili v takzvané složené rodině u otce i matky. Kromě vzájemného shodného nastavení ve výchovném působení na chlapce tak bylo důležité, aby rodina přijala i nové členy do svého rodinného systému a přitom zůstala otevřená vzájemné komunikaci mezi rodiči. Rodiče ukázali, že jsou tohoto schopni. Dokonce byli schopni se nakonec všichni i s novými partnery potkat a v klidu posedět společně v restauraci. Všechny děti tak mohly zažít pocit, že jsou právoplatnými členy nově vzniklé velké rodiny, že každý v ní má své místo a svoji hodnotu, že co řekne jeden rodič, druhý podpoří. Během terapie bylo hodně pracováno s uznáním pro každého člena rodiny. Neboť dokázat vidět to pozitivní a umět to uznat, je základ zdravého fungování. Děti během terapie mohly doslova vyrůst. Zažily pocit, že jejich slovo a názor mají váhu, že rodiče berou zřetel na jejich potřeby a všichni společně se snaží o takové fungování, aby mohl být každý člen rodiny spokojený.

I díky darovaným potravinám může dcera zůstat s mámou
Sociální pracovnice dochází do rodiny, ve které žije pouze matka a její téměř tříletá dcera. Otec matku fyzicky i psychicky týral a opustil ji ještě před narozením jejich dcery. Matka s novorozencem žila dva roky v azylovém domě a díky příspěvku z nejmenované nadace si našla podnájem. Matka je na rodičovské dovolené a pobírá jen dávky hmotné nouze. Z těchto peněz je schopná zaplatit pouze bydlení a nezbývají jí peníze na potraviny a základní hygienické potřeby. Matka tak za ušetřené peníze za jídlo může nakoupit své dceři dětské plenky a umělou výživu. Bez potravinové pomoci by matka byla nucena vrátit se zpět do azylového domu, nebo by jí hrozilo odebrání dítěte za zanedbání péče.

Chlapec se naučil řešit své problémy a radovat se z úspěchů
Organizaci DOMUS zkontaktovala matka chlapce, u něhož řešila nepřiměřené reakce na problematické situace. Chlapec trpěl vztahovými problémy doma i ve škole, navíc prožíval problematický vztah k otci, se kterým nežije. Ve škole je vzděláván podle individuálního vzdělávacího plánu, přesto se tam v určité době necítil dobře ani bezpečně, necítil se přijatý a pochopený. Měl časté konflikty s vyučujícími i spolužáky, živil v sobě svou agresi a problémy neřešil. Po našem několikaměsíčním pravidelném setkávání začal měnit svůj náhled na události. Začal se svědomitě učit, pravidelně se připravovat, plnit své povinnosti, cíleně plánovat a zároveň se také radovat ze svých úspěchů. Ve školním prostředí již nedochází k žádným problémům, chlapec je chválen za prospěch i chování. Našel ztracenou motivaci a pochopil, že určité věci může sám ovlivnit a být za ně odpovědný.

I děti mohou trpět velkými úzkostmi
U devítiletého chlapce se začaly postupně objevovat problémy v chování doma i ve škole – chlapec odmítal chodit do školy, reagoval velmi citlivě na běžné denní situace, začal mít strachy a úzkosti nejasného původu. Na doporučení dětského psychiatra, který diagnostikoval disharmonický vývoj s úzkostnou poruchou, navázala rodina spolupráci s psychologem naší organizace. Psychologické konzultace byly vzhledem k věku dítěte zaměřeny na terapii hrou, ve které mohl chlapec svobodně vyjadřovat své pocity, obavy a také se učit nové strategie zvládání strachu a úzkostných stavů. Po několika týdnech terapie se dostavilo výrazné zlepšení v chování i prožívání. Úzkostné stavy se ještě občas objevovaly, chlapec se ale postupně učil s nimi pracovat a zvládat je. Zároveň rodiče lépe porozuměli projevům synova chování a prožívání a nalezli možnosti, jak ho ve vývoji podpořit. Výraznou změnou, která jistě zlepšení psychického stavu chlapce podpořila, bylo aktivnější zapojení otce ve výchově i ve volnočasových aktivitách syna.

Snaha se vyplatila, rok 2019 byl pro ženu a její dceru přelomový
O tom, že nic se nemá nikdy vzdávat, se přesvědčila žena, která s organizací DOMUS spolupracuje už přes tři roky. Dlouhodobě se jí nedařilo najít vhodné bydlení pro sebe a svoji dceru. Opakovaně obě musely vyhledat podporu státních zařízení, například azylového domu. Klientka neměla žádnou podporu v okolí ani dostatek financí vše změnit, žila ze sociálních dávek. Celou situaci vnímala jako jednu velkou beznaděj. Prošla si trnitou cestou, kdy se nakonec z azylového domu dostala na ubytovnu a její dcera začala chodit do školy. Bydlení na ubytovně klientka považovala za neúnosné a rozhodla se znovu začít bojovat o lepší podmínky. Díky podpoře pracovnice DOMUS se jí povedlo získat od jedné z nadací finance na kauci a podala žádost o sociální bydlení, ve které byla úspěšná. Poté pracovnice DOMUS pomohla matce najít zaměstnání. Klientka nyní pracuje jako pomocná síla v kuchyni. A jako bonus potkala nového partnera.

Maminka byla po rozvodu spokojená, dcera ne
S dívkou mladšího školního věku přišla do poradny maminka s žádostí o pomoc. U dcery si poslední měsíce všímala výrazného zhoršení chování, negativního ladění až výbuchů vzteku, střídající se se smutnou náladou. Dívka se také zhoršila ve škole a odmítala zájmové kroužky, které si dříve sama vybrala a vynikala v nich. Po diagnostickém vyšetření a vyloučení možných poruch psychických funkcí jsme
se společně zaměřili na pátrání po příčinách dívčiny změny. Z rozhovorů vyplynulo, že dívka prochází náročným obdobím – po rozvodu rodičů před dvěma lety se přestěhovala s matkou za jejím současným partnerem. V nové domácnosti se dívka musí dělit o pozornost matky nejen s jejím partnerem, ale i s nevlastní sestrou (dcerou partnera). Jelikož dcera byla spíše uzavřená, bylo pro matku náročné rozpoznat, co ji opravdu trápí a co potřebuje. Matka vnímala rozvod i stěhování jako pozitivní změnu v jejich životě a brala jako samozřejmost, že to tak vnímá i dcera. Až při společných sezeních s psychologem, která probíhala po dobu půl roku, mohla matka nahlédnout do dívčina světa, který byl plný zmatku a hledání si svého místa v novém nastavení rodinného prostředí. V terapeutických sezeních, kdy měla dívka možnost mít matku „jen pro sebe“, mohla více projevit své pocity, obavy i přání. Na základě toho jsme pak postupně měnily některé životní podmínky, které byly pro dívku důležité, například nastavení pravidel, která mají platit pro obě děti v nové rodině, obnovení návštěv dívky u jejího otce nebo větší angažovanost matky v zájmových činnostech dívky. Přínosem pro matku i dceru
bylo také vzájemné ujištění se o výlučnosti jejich vztahu a jasné vymezení času, který tráví jen spolu bez ostatních členů rodiny.

Konflikty pomohla vyřešit rodinná terapie
Rodiče dvou synů ve věku 12 a 14 let se rozešli. Vlivem konfliktů se přerušil kontakt mezi matkou a chlapci, ti zůstali v péči otce. Rodině byla doporučena rodinná terapie a následně asistované kontakty. Na první setkání s terapeutkou přišli chlapci sami, následovalo samostatné setkání s jejich rodiči a pak setkání v rámci rodinné terapie i s dětmi. Po třech rodinných terapiích došlo k velkému posunu v komunikaci rodičů mezi sebou i ve vztahu chlapců k matce. Rodiče se opět byli schopni na věcech spojených s výchovou dětí domlouvat, své osobní postoje upozadili. Chlapci se uvolnili a byli schopni matce sdělit své prožívání ze situace během rozchodu i přání, jak dál. K matce po domluvě začali opět chodit na víkendy, asistované kontakty nebyly již potřeba. Matka se stabilizovala a našla si partnera, se kterým postupně začala žít. Po třech měsících došlo ke zcela opačné situaci v rodině, kdy se otec chlapců dostal do nepříznivé životní situace a po domluvě s matkou syny přenechal v její péči a bral si je sám jen na víkendy. Chlapci se tak navrátili k matce, kde již zůstali, a s otcem se nyní vídají v rámci široce nastaveného styku.

Maminka s dětmi opustila tyrana, má bydlení a chodí do práce
Na službu sanace rodiny se obrátila žena, kterou psychicky týral partner. Společně vychovávali dvě děti. Pracovnice DOMUS předala ženě kontakty na azylové domy i organizaci pomáhající obětem trestných činů. Maminka s dětmi partnera opustila a byla přijata do azylového domu. Nadále jsme s ní pracovali na hledání bydlení – klientka si podala žádost o městský byt a zároveň požádala nadaci o příspěvek na kauci. Pracovnice ji doprovázela na úřady a pomáhala s vyplňováním žádostí. Dále klientka začala docházet na individuální terapii, díky které se zlepšil její psychický stav. Ženě se podařilo získat městský byt a zároveň i nadační příspěvek na kauci ve výši 30 000 Kč, z něhož si zaplatila několik prvních nájmů. Zároveň jsme klientku podporovali v hledání zaměstnání včetně sepsání životopisu. V současné době žena pracuje na ranní směnu v kuchyni, bydlí sama s dětmi v městském bytě a je spokojená. Podobné příběhy se v naší praxi velmi často opakují.

Žena se znovu cítí jako dobrá matka
S rodinou spolupracujeme delší dobu. Matka byla v minulosti opakovaně hospitalizovaná kvůli zdravotním problémům se srdcem. Při poslední návštěvě v nemocnici byla nespokojená s jednáním zdravotnického personálu. Uvedla, že chce podat žalobu, jelikož byla označena za blázna a lékaři jí předepsali léky se silnými vedlejšími účinky. Matka začala trpět halucinacemi, enurézou a depresemi. Obávala se návštěvy psychiatra, protože měla strach ze stigmatizace a z omezení svéprávnosti. Matku pracovnice sanace namotivovala a doprovodila ji k odborníkovi. Psychiatr ženu vyšetřil a zjistil, že zhoršený stav byl vyvolán vedlejšími účinky jednoho z léků. Upravil medikaci a ženin stav s výrazně zlepšil. Z vyšetření vyplynulo, že netrpí žádnou psychickou poruchou. Matka se rozhodla na nemocnici, ve které byla hospitalizována, podat žalobu. Získala tak opět sebevědomí i pocit, že je dobrá matka.

Jak televize pomohla dívce chodit ven
Už přes dva roky spolupracujeme s rodinou, kde vyrůstají dvě dívky s poruchou autistického spektra. Rodiče si nevěděli rady s jejich výchovou, spolupracovali snad se všemi odborníky, ale bez úspěchu. Jejich mladší dcera úplně odmítala chodit ven, nenavštěvovala ani lékaře. Odborníci upozorňovali rodiče na to, že každé dítě, a zejména dítě s poruchami autistického spektra, potřebuje žít v harmonickém prostředí. Rodiče přiznali, že se denně kvůli výchově dětí hádají. Terapii otec odmítl, matka sama navštěvovala psychiatra a bylo třeba ji podporovat ve zvýšení sebedůvěry. V klidném domácím prostředí se pak podařilo mladší dceru motivovat, aby chodila ven. Pozitivní motivací se stala televize. Dívka se na ni velmi ráda dívá. Společně s její matkou jsme nastavili pravidlo, že když jde ven, může si pak pustit televizi. Dívka byla s matkou minulý týden u lékaře. Matka uvedla, že zvládla dceru sama obléknout a bez problémů dovést na vyšetření, což se dříve zdálo jako nemožné.

Podpora rodiny v rozvodu
Na organizaci se obrátili rodiče dvou dětí ve věku 10 a 13 let. Po vzájemné dohodě se rozhodli pro rozvod manželství. V době, kdy vyhledali odbornou pomoc, fungovala rodina odděleně již pět měsíců. Obě děti zůstaly v péči matky a s otcem se vídaly pravidelně po vzájemné domluvě. Rodiče spolu jen málo komunikovali a domluva na výchově dětí byla velmi omezená. Důvodem jejich návštěvy bylo zhoršení psychického stavu dcery. Byla plačtivá, začala se bát věcí a situací, které již dříve dobře zvládala, objevovaly se u ní psychosomatické potíže – bolesti hlavy a břicha, kvůli kterým často chyběla ve škole. Dívka začala navštěvovat psycholožku organizace a po pár setkáních se ukázalo, že s rozpadem rodiny nebyla smířená, trápila se výčitkami, že rozvod mohla zapříčinit nějakým svým nevhodným chováním, pociťovala silný stesk po otci a původním bytě, kde celá rodina bydlela. Protože neuměla tyto pocity vyjádřit a sdělit rodičům, potlačila je a objevily se u ní v podobě bolestí břicha, hlavy. S dívkou psycholožka pracovala především na podpoře vyjádření jejích pocitů, možnosti je ventilovat, a tak se s rozpadem rodiny začít smiřovat. Rodiče byli v samostatných konzultacích vedeni k vzájemné spolupráci a komunikaci tak, aby domluva neprobíhala přes děti a nezatěžovala je. Po šestiměsíční podpůrné práci s dívkou i jejími rodiči bolesti břicha a hlavy vymizely. Podařilo se nastavit větší četnost setkávání otce s dcerou a podpořit komunikaci rodičů v zájmu obou dětí. Na úplné smíření se s rozpadem rodiny bude dívka i ostatní členové rodiny potřebovat mnohem více času.

Podařilo se obnovit vztah mezi tátou a synem
Během roku 2017 se podařilo téměř u poloviny klientů v rozvodové situaci dojít ke společné dohodě týkající se výchovy dětí. Z těchto případů byl velmi pěkný příběh rodiny, ve které došlo k přerušení kontaktu otce se synem na dobu delší než rok. Po intervenci soudu a OSPOD, který nařídil rodičům se synem spolupráci s naší organizací, začala terapie pro syna a otce k podpoře obnovení kontaktů a zejména k obnovení vztahu. K opětovnému pravidelnému kontaktu otce se synem došlo s přispěním všech již po dvou měsících.

Nejen bydlení, ale i práce
Obrátila se na nás matka žijící se svými dvěma dětmi v azylovém domě s prosbou o podporu při hledání bydlení. Během spolupráce se nám podařilo zajistit jí zaměstnání. Mohla do něj ale nastoupit až v době, kdy by měla své vlastní bydlení. Otevírací doba azylového domu totiž neodpovídala požadavkům zaměstnavatele. Podpořili jsme matku při podání žádosti o nadační příspěvek, který jí byl přiznán, a získala tak finance na úhradu kauce a dvou nájmů. Díky tomu jsme pro ni našli bydlení v relativně krátké době. V současné době žije i se svými dětmi v nájemním bytě, každý den chodí do práce, stala se samostatnou.

Matka samoživitelka, 3 děti
Obrátila se na nás maminka se třemi dětmi ve věku 2 roky, 3 roky a 6 let. Děti byly ohroženy zejména nedostatečnou výživou, nevyhovujícími hygienickými podmínkami a nezajištěním zdravotnické péče. Prostřednictvím spolupráce se sociální pracovnicí se nám podařilo, že si maminka osvojila zásady správné výživy dle věku dětí a vhodné hygienické návyky. Také jsme společně zajistili pravidelnou lékařskou péči. Nejstarší z dětí začalo navštěvovat přípravnou třídu na ZŠ a dochází na logopedii.

Rodina pěti dětí
O naše služby požádali rodiče, kteří mají v péči 4 děti ve věku 17 měsíců, 4 roky, 6 let a 7 let. Nejstarší dcera (16 let) je umístěna v dětském domově, kontakt s ní téměř neprobíhal. S rodinou jsme spolupracovali na rozvoji dětí vzhledem k věku a dále na podpoře kontaktů matky s její 16letou dcerou. V průběhu spolupráce jsme pomohli při zajištění základních dávek, čímž se zlepšila finanční situace rodiny a také se snížila frustrace rodičů. Finanční prostředky umožnily dětem navštěvovat volnočasové aktivity (např. 6letý syn začal docházet na fotbal). Klientka se díky naší podpoře výrazně osamostatnila, je schopna samostatně jednat například se ZŠ, kam dochází její 7letá dcera. Matka již působí sebejistě, samostatně dokládá potřebné dokumenty na úřad práce či státní sociální podporu. Sociální pracovnice Domus – Centrum pro rodinu pomohly rodině zajistit také mateřskou školu pro 6letého chlapce v předškolním věku. Na podporu vztahů matky s dcerou umístěnou v dětském domově proběhly tři případové konference, na kterých se nastavovala pravidla víkendového setkávání. Kontakt matky a dcery byl výrazně podpořen, nyní jsou v pravidelném osobním i telefonickém kontaktu. Dívka byla v rodině také o Vánocích. Matka si chce dále požádat, aby k ní dívka mohla jet na celé letní prázdniny. Společně začaly uvažovat nad žádostí o zrušení ústavní výchovy. V tomto směru spolupráce s rodinou pokračuje.