Vestibul plzeňského nádraží rozdělily obrázky dětí na polovinu – a tak je to možná i s lidmi. Náhradní rodinná péče a především pak práva dětí lidi rozdělují. Cestující se mnohdy netečně a někdy s jistým zájmem téměř prodíraly mezi panely s dětskými kresbami a nápisy. Šlapali na bílého ptačího kamaráda z papíru, který byl na zemi připravený pro děti, aby s nimi prošel cestu z ptačí rodinky do rodiny pejsků. Nedá se říct, že by lidé měli hlavy v oblacích, ale upírali zrak k ceduli s odjezdy vlaků.
Ačkoliv byla akce avizovaná v Českém rozhlase, cíleně na výstavu a informace o náhradní rodinné péči nikdo nepřišel. Přesto to bylo odpoledne plné příběhů. Každý má svou vlastní cestu. A tak možná nebyla náhoda, že si čas pro výstavu o tom, co děti, které nemohou žít s vlastní rodinou, našla slečna, která vyrůstala v pěstounské péči. Nebyla to zrovna ta vydařená pěstounská péče a slečna přiznávala, že lépe jí bylo v dětském domově. Zastavila se i paní s kočárkem, o holčičku v kočárku se není její dcera schopna starat. Babička si jí bude brát do pěstounské péče. Rovná řada obrázků k nám přivedla i rodinného terapeuta. Erik, který jel s babičkou na prázdniny, využil čas čekání na vlak s naším kamarádem. Dal mu jméno a Honza. Cestou z ptačí rodiny do nové psí rodiny, přemýšlel Erik, co si vezme Honza do batohu na cestu a jak se asi cítí. Erik si myslel, že Honza cítí smutek, že odchází z ptačí rodiny ale taky radost, protože se do nové rodiny těší. To bychom asi všem dětem, které odcházejí z rodiny, přáli. Aby se mohly těšit na novou rodinu. Naše aktivita, která s výstavou souvisela Co si sebou nesu!? ukazuje dětem i dospělým, že to není tak jednoduché, že si dítě ve svém batůžku na zádech nese víc než náhradní tepláky, ale jsou to strachy, pocit ztráty, neporozumění, obrany, i to že nemusím poslouchat, nemusím sedět u stolu, nikdy jsem nejedl omáčku, protože máma vařila jen párky. Takové bylo naše odpoledne plné příběhů. Věřím, že během týdne někoho zaujmou prázdná místa na výstavě, kde chlapeček drží fotoalbum, bez fotek, jen s nápisy „s dědečkem na rybách“ a třeba se bude zajímat o to, jak se stát pěstounem. Náhradní rodiče mohou pomoc doplnit hezké vzpomínky na dětství. Výstava potrvá do 6. 7.2015. ale dozvědět se informace o Náhradní rodinné péči můžete v DOMUS – Centrum pro rodinu kdykoliv