Puberťačka v péči babičky – když máma brala drogy, byly jí 3 roky

S Míšou to začalo být v pubertě těžké, jsem její babička a mám ji od 4 let. Moje dcera si našla kluka, který ji stáhnul k drogám, a i když už drogy nebere, nežije takový život, aby se mohla o Míšu starat. Měla jsem strach, aby Míša nedopadla jako máma. Najednou jí začali zajímat kluci, odmlouvala, nechtěla se učit a chtěla chodit pozdě domů. Pak přijde někdo, že se musím jako pěstoun vzdělávat. Abych to měla co nejdřív za sebou, rozhodla jsem se jet na týdenní pobyt. Musím říct, že kdybych se tyto informace měla možnost dozvědět dříve, mohlo být všechno jinak… Pomohla nám rodinná terapie. Měli jsme možnost pochopit se navzájem a říct si, čeho se bojíme. Společně jsme vytvořili dohodu, která funguje, a jsem ráda, že Míša má možnost probrat si to, jak se u mě má, taky s někým mladším. Míša si se sociální pracovnicí rozumí. Vídají se pravidelně, a to nám taky dost pomohlo.

Babička, 75 let, v pěstounské péči má vnučku Míšu, 16 let

 

Chtěli jsme někomu pomoct

Máme už dospělé děti, které s námi nežijí, a já si říkala, že máme volné dětské pokoje, vnoučata zatím nejsou v plánu, a že bychom tak mohli někomu pomoct. Oslovili jsme Domus a od té doby jsme byli pravidelně v kontaktu. Než jsme kluky dostali do své péče, trvalo to asi více než rok. Cítila jsem, že máme oporu, že na to nejsme sami a že někoho zajímá, že my chceme někomu pomoct. Ale není to lehké, kluci potřebují hodně péče, napřed byli takoví stydliví, ale teď oba mají problémy ve škole. Řešíme individuální plány, chodíme k psycholožce. Naše sociální pracovnice z Domusu nám pomohla v jednání se školu a s psycholožkou Domusu jsme spokojení. Na začátku mi nenapadlo, že to bude tak náročné. Kluky už bysme zpátky nedali, ale jsem ráda, že máme takovou podporu.

Pěstounka, 52 let, ve společné pěstounské péči má s manželem sourozence Jáju, 8 let, a Páju, 6 let

 

Bylo toho na nás moc – nechápala jsem, proč se Toník tak chová, když mu chceme pomoct

Tondu máme v péči už 5 let, byl zanedbaný, hltal, pořád si schovával jídlo, měl výbuchy vzteku, to se všechno zklidnilo. Ale když začal chodit za školu, tak jsme nevěděli, co s tím. V té době začala platit ta dohoda o výkonu pěstounské péče, takže jsme museli začít spolupracovat kromě s OSPOD i s centrem Domus. Nemyslela jsem, že to k něčemu bude, ale možnost pravidelně si to s někým probrat, využít rodinnou terapii a poradenství etopeda, to všechno pomohlo tohle náročné období přečkat a nastavit jasné hranice, ve kterých Tonda funguje. Teď ví, že ho máme rádi, i když máme i vlastní dceru Simonku, a ta ho má taky ráda.

Pěstounka, 42 let, v pěstounské péči Toník, 11 let

 

Pomohlo mi poznat ostatní náhradní rodiče

Hodně mi pomohlo poznat ostatní prarodiče. Překvapilo mě, kolik nás je a že ty příběhy jsou hodně podobné. Pořád mi bolí, že jsem nedokázala dobře vychovat svoji dceru a mám o vnučku strach. Po víkendovém vzdělávání jsem o tom začala hodně přemýšlet, setkala jsem se tam s jiným pohledem a společně jsme to pak ještě rozebírali s pracovnicí centra Domus. S vnučkou Samantou teď píšeme dopis mámě. Vím, že je ráda, i když já to mámě nemůžu odpustit.

Babička, 61 let, v pěstounské péči Samanta, 12 let

 

Myslel jsem, že je to stejné jako vychovávat vlastní děti

Jenomže Marek byl jiný než naše děti. Těšil jsem se, že máme kluka po těch našich třech velkých holkách a že to oproti tomu vychovat tři holky bude sranda. Byly chvíle, kdy jsem toho měl plný zuby, záchvaty vzteku, věčné zapomínání, ničení věcí. Manželka se ho furt zastávala, pak se přidaly ještě holky, a to už bylo moc. Byl jsem naštvaný i na sociální pracovnici. Užitečné bylo, že jsme se scházeli mimo domov, psycholog, rodičovská skupina. Pomohlo mi to dívat se na Marka jinak. Smířil jsem se s tím, že to nebude jako vychovávat vlastní děti. S Markem teď máme pravidelně čas jen pro sebe. Hrajeme spolu fotbal nebo chodíme plavat. Hledáme tak k sobě cestu. Sociální pracovnice nám taky pomohla s přípravou do školy, to hlavně manželce, já na to nemám nervy. Ale zlepšilo se to.

Pěstoun, 47 let, v pěstounské péči Marek, 9 let